Silueta

Problémy,
jako světlo přichází a odchází.
Vlní se prostorem.
Uchopit je nejde, ani se nesnažím.

Vše rozplývá se v mlhu barev a stínů
a mezi nimi, v centru, silueta.
Jako černá díra vstřebává světlo,
ukládá jej do sebe,
jen aby ho poté mohla rozsévat.

Konvalinka s trny,
zahalena krutou zimou a křovím.
Sužovaná konfliktem za dveřmi ze skla.
Snažím se k ní prodrat,
s tenkým kabátem otrhaným časem,
hledám po kapsách klíč,
bloudím,
strhávám ze sebe zbytky ošacení.
Doufám, že sdělí "jaro je už tady".

Tak začal ten nejkrutější sport.
Ten co mění prázdnotu na chomáč duhy s uzly obrazů.
Potok v oceán, oblázky ve skály,
kde čas se měří sladko-kyselými zrny.

Skládám knihu,
jež stránky se snažím seřadit,
leč nevím do jakých kapitol patří.
Hledám nápovědu v otázkách strachu,
abych věděl,
jestli mohu popsat další stranu.