BALADA POEG

BALADA POEG

Smutný ráno, do kterýho zas vstáváš..
slunce svítí, ale ty nesnášíš den.
Prázdnej pokoj, vlasy si rozčesáváš,
v každým koutě vidíš chmury jen.

Doléhá na tebe těžkej pocit viny.
Chtělas všechno a teď nemáš nic.
Marně se snažíš zaplašit stíny,
šťastná už nebudeš nikdy, NIKDY víc.

Každej to ví - můžeš za to TY !!!
Jenže tehdy se všechno jinak mělo...
Hezkej účes, nový kalhoty...
marně doufáš, že se vše zapomnělo...

Láska na první pohled to byla.
Tím místem bylo květinářství.
Netvař se, žes na to zapomněla,
byl by to zločin horší než žhářství.

Jak dlouho, že jste spolu chodili ?
Nevíš - už si nevzpomínáš.
Mnoho jste toho společně zažili...
některé věci rychle zapomínáš.

Jednou....byla noc, dávno jsi spala,
zdál se ti zrovna nádherný sen,
volala klinika - ta zpráva tě vzala.
Tvůj chlapec byl právě přivezen.

"Jak se to stalo ?", ptáš se vyděšeně.
Že auto ho srazilo, hned se dozvídáš.
Vypadáš hůř, než vystrašené štěně.
Co uděláš ? Za ním se podíváš !!!!

Však tvé rozhodnutí se brzy rozpadá.
Jsi šťastná a směješ se - jaký div !!!
Jdeš s krásným chlapcem a mě tak napadá :
Nemiloval tě někdo jiný - dřív ?

Jeden chlapec o život svůj bojuje,
budí se v horečkách a volá tvé jméno,
ten druhý ti šeptá, že tě miluje..
Už si se rozhodla, komu dáš své věno ?

Celé týdny uplynuly od té nehody.
Není mu pomoci, však na tebe ptá se.
Tebe nic nevyvede ze skvělé pohody,
že našla sis náhradu, nejen mě zdá se.

Již mnohokrát tě k sobě volal.
Každý týden růže posílal.
Tvou horu výmluv by těžko někdo zdolal.
A čas letí neúprosně dál...

Odmítá pomoc, chce vidět jen tebe.
Docházej výmluvy, nevíš co říct...
Je na tom špatně, ty vidíš jen sebe.
Vyjdi lékařům aspoň trochu vstříc !!!

Sedíš doma, s tou krutou náhražkou,
zazvoní telefon - volá ti máma.
Abys šla za ním je slyšet narážkou,
"No dobře - půjdu .... samozřejmě, že SAMA !!"

Teď stojíš před vraty nemocnice
a váháš - nechce se ti dál.
A už se tě ujala zdravotnice :
"Tolik mi o Vás povídal"

Něco tě hryže - ne, není to svědomí,
nervózně si upravuješ blůzku.
To, co tě trápí je jen vědomí,
že zřejmě prošvihneš schůzku.

Když vejdeš do pokoje, usmívá se mile,
něžně tě hladí a "lásko" ti říká.
Pro tebe jsou to jen dlouhé chvíle.
Snad to rande stihneš - to by byla klika.

Z nemocnice velmi pospícháš
taková ztráta času !!
Vzrušením ani nedýcháš,
když tě ten druhý drží kol pasu.

Tajně doufáš, že políbit tě zkusí.
Chlapci v nemocnici už dochází dech.
Lape po dechu a něco ho moc dusí,
ten druhý tě hladí po vlasech...

Tlak klesá, srdce přestává pracovat..
náhradník ti šeptá hezká slova...
ten pravý umírá, však umí tě milovat...
ty tiskneš se k jinému - a zas, a znova...

A TEĎ SE TO STALO - dlouhý polibek...
poslední smrtelné vzepětí...
už nepomůže žádný lék....
váza se zřítila vzápětí...

vše se to událo ve stejnou chvíli :
Polibek, růže na zemi, života ztráta.
Když umíral, volal JI moji milí !!!!
To, že ho podvedla, zaslouží kata !!!

A teď jsi sama - proč, dobře víš !
Je pozdě litovat a plakat !
Jestlipak nám vše prozradíš ?
Milovalas jednou či dvakrát ?

Ten první umřel, ten druhý se vsadil.
Měl tě jen dostat v určené době...
Jeden tě miloval, druhý tě zradil.
A víš proč umřel ? Jen kvůli tobě !!!!

Auto ho srazilo, když šel za tebou.
Chtěl si tě vzít - nes kytici růží...
Nyní ho vidíš stále před sebou,
věru bych nechtěla být teď v tvé kůži.

Doléhá na tebe těžkej pocit viny.
Chtělas všechno a teď nemáš nic.
Marně se snažíš zaplašit stíny,
šťastná už nebudeš nikdy, NIKDY víc !!!