Sen

   Je hluboká noc a já jsem velmi unavená. Přesto se mi nedaří usnout a zírám na strop.  Po vyčerpávajícím boji se konečně propadám do snu…

   Slyším šustit šaty, jak kráčím tmou a klapot střevíců. Netuším, kam jdu…. Náhle se přede mnou rozšiřuje světlo. Čím blíže jsem východu, tím rozeznávám více věcí. Konečně dosahuji dveří a přede mnou se rozprostírá němá krása tanečního sálu…

   Cítím úžas a prázdno. Něco mi chybí. Svíce zapálené u stropu a podél podia osvětlují zářící zlatou krásu zdobených stěn a zlatorudá sedadla v jednotlivých patrech. Něco mě nutí jít dál…

   Kráčím po dřevěných naleštěných parketách a zírám na ozdobné fresky na stěnách mezi balkony. Ticho najednou prořízne hudba.

   Neotáčím se, pouze hlavu stočím k podiu a stále postupuji až doprostřed sálu. Náušnice se mi pohupují na uších a já cítím jejich váhu. Vlasy mám vyčesané nahoru, zlaté šaty jsou ze dvou vrstev. Zlatá látka se mi otírá o tělo a přes ni leží těžší krajka. Výstřih je kulatý a odhaluje lehce i má ramena, než přejde v krátké rukávky. Pod prsy vede zlatá stuha, tvořící na zádech mašli a krajka se od mašle pomalu táhne dolů jako lehká vlečka. Šaty splývají po mém těle a já zůstávám stát uprostřed sálu. Nade mnou visí obrovský skleněný lustr se spoustou svící a hudba stále hraje.  Když náhle zaslechnu něčí kroky…

   Neotáčím se, když mi na rameni najednou přistává jeho ruka. Jemně mě k sobě otáčí a prstem mi zvedá bradu. Pohledem se střetávám s tím jeho a překvapeně sleduji, jak se pomalu usmívá. Oplatím mu úsměv a on si mě přitahuje k sobě, moji ruku pokládá na své rameno a objímá mne kolem pasu.  Cítím jak mi buší srdce a slábnu v kolenou. Vždyť to je muž, který mi je souzen… Ten, na koho každý den myslím. Den co den…

   Tančíme v rytmu hrající hudby a oba mlčíme. Jen se jeden druhého dotýkáme a užíváme si společnou chvíli. Ničím a nikým nerušenou a tak slastnou…

   Zvuk hudby pomalu slábne a on se pohledem loučí. Jakmile opustí jeho dlaň mou ruku, cítím, že jsem ztratila něco, co musím urychleně zase najít…

   Nechápu, jak je možné prožívat tak krásný sen, trvající jen mžik a přitom po probuzení zjistit že ten sen trval více jak několik hodin…

A pocit prázdna přetrvává…