Balada o ztroskotání

Nesmíš věřit tomu, co ona říká

Do lží svou krásu zvolna míchá

Ona je ta, co nikdy neprohraje

Ona je ta, co si s tebou z nudy hraje

Ouvej, Tak vnímej

Ona je ryba, co v kalných vodách

Tak dobře dýchá

Ono svolá vlky, když se venku

Tak chladně stmívá

Ouvej, tak couvej

Ona ví, kdy cesta končí a útes začíná

Ona je tvůj poslední nádech a nejasná vteřina

Ona je bouře, co bere světlo z majáků

Ona je ten vítr ve spirále z bodláků

Ouvej, Na pozoru se měj

Ona tě v hrsti vždycky měla

Tu pravdu říct ti zapomněla

Ona na perutích do výšin vzít tě chtěla

V půli letu však ze spárů na zem upustila

Ouvej, pokoj měj,

Ouvej, odpočívej

Na city ona není vážně nikdy skoupá

Říká další, z očí ji to jasně kouká

Ouvej, Ouvej, měj lehkou zem

lehkou zem

(Hanuš Šparlinek, 7.11.2016, Oh well)