Balada o Kiki

„Snášet žal, i když zoufá naděje,
Odpouštět bezpráví, ač kruté je,
Vzdorovat moci, i když zdrtit chce,
Milovat,trpět, nežli z rozvalin
Naděje stvoří nový velký čin
Zůstat svůj, nekát se a nechvět se
Titáne, ke tvé slávě být jak ty, svobodný, dobrý, krásný, radostný
V tom je moc, život, štěstí a vítězství.“
P.B.Shelley

Všechno začalo krásně, bylo 29. července 2017, slunný letní den a já dospával návrat z Maďarska a z akce u kamaráda Vojty. Byla to fakt dobrá akce a byla před velkým dnem..

Jakožto už ze zvyku, jsem projížděl profily holek na Jaumu, protože mě to bavilo, byl to dobrý pokec a tak dále, nicméně po chvíli na mě vyskočil profil, který mě nějak zaujal, byla to holčina jménem Kristýna a měla pěkný mladický vzhled-takový nevinný a přesto v sobě držící nějaké silné kouzlo, které mě ihned přimnělo tuto dívku kontaktovat. Navíc ji bylo 15 a já jsem na mladší :)

Napsal jsem ji: „Ahoj, jsi pěkná, co na Jaumu hledáš?“ No a co se nestalo, přišla odpověď:„Ahoj, ani ne, jsem tu jenom tak“, říkal jsem si:„Jen se podceňuje.“, „To holky dělají.“, nevěděl jsem ale, jaká předemnou leží budoucnost a že toto ji nevymluvim do dnešního dne v podstatě ani jednou. A mužů říci, že uteklo dost vody v řece za tuto dobu…

První konverzace byly takové kostrbaté, ale alespoň jsem se první den dozvěděl, že má mladší sestru, a také, že jde do prváku na zdravotnickou­ školu.

Tou dobou mohu říci, že jsem se pohyboval už 4 roky na různých místech na Internetu, kde jsem mohl poznávat dívky, zažil jsem různé konverzace, setkání i sexuální zážitky, ale bylo to většinou dříve nebo později povrchní záležitost, jinými slovy-zevšednělo to a buď mně, té holce nebo oboum a povídání končilo po pár dnech, týdnech nebo po setkání, i když bylo třeba úspěšné.

Ovšem tady jsem pociťoval nějakou hnací sílu v žilách, nenapsat mi přišlo špatně a notifikace z Jauma rázem stouply na ceně, pokud byly od Kiki, byl to extrémní pocit, až euforický. A to jsme se ještě ani nepoznali…

V době, kdy jsme si psávali, jsme oba chodili na brigády. Po osmihodinové směně jsem se opakovaně těšil na odpoledne nebo na večer, kdy si zase s Kiki popovídám.

Přes „porodní bolesti“ na začátku konverzace, jsme se dostávali ke koníčkům, kamarádům, ke svým vizím… Tam někde se upevňoval můj názor a přesvědčení, že Kristýna je holka se kterou tento virtuální čas trávit chci. Ba co víc, chtěl jsem ho trávit i osobně, ale dálka a čas byli proti.

Okolo 10. srpna mi přišlo všechno takové špatné a že nic nemá cenu, po tom co mi psala odtažitě, jsem nám dal odpočinout, pročistil jsem si hlavu. Zpátky jsem napsal až 26. srpna, byla to loterie-buď už zapomněla kdo jsem, nebo tomu zas bude přikládat nějakou váhu a třeba odpoví. Nastala druhá varianta, ve kterou jsem trochu doufal a toto je i dost důležitý bod, který zachránil naši konverzaci a dovedl mě i k vyprávění tohoto příběhu, protože neodpovědět mi, by znamenalo ukončení povídání a upadnutí do zapomnění.

Doba šla dál a já si s Kiki začínal psát i ráno, dopoledne a naše konverzace byly již osobnější, měli jsme k sobě oba již bližší postoj. 1.9. jsem ji napsal:„Jsi zlato :“ na což mi přišla odpověď:„Ty taky :“ Byla to úplně první opětovaná pochvala a mně dělala opravdu šťastným. O den později se mě zeptala na Facebook…

A to bylo ono! S tímto přechodem začala naše konverzace nabírat opravdu obrátky, denní psaní, dlouhé zprávy, krásně strávený čas. Vznikl nápad, že by ke mě přijela další rok na hody a vše bylo super. První problémy jsem vnímal, když jsem cítil, ze někteří lidé pro ni mohou představovat mnohem zajímavější opory. Vše co se dělo by bylo na další příběh, který možná bude.

Nazvali jsme se draky a to vycházelo z jedné povedené konverzace, kde jsme si dělali srandu. S přihlédnutím na současné rozpoložení v den, který to píšu mi přijde drak spíše jako ten, který je popisován v Bibli v Novém Zákoně ve Zjevení Janovu, který je o apokalypse světa. Přicházely krize a krizičky, dříve menší s lepším koncem, pak se prohlubovaly. Nic není odepsané, jsem motivován nezlomnými.

Balada ovšem končí podle definice zpravidla špatně, teď se po osmi tisících zprávách odmlčuji.

„Ahoj“ „Zobrazeno v 21:49“

Tady tato balada končí. Musíme si oba srovnat priority.

Jestli to někdy Kiki budeš číst, je to jen na nás dvou, jestli napíšeme společnou pohádku a na baladu o špatném konci, zapomeneme…