Balada o zavřeném okénku

Balada o zavřeném okénku

Když chlapec miluje,

 pak není mu zbytí,

než za láskou svojí tam

  přes hory jíti . . .

Jak sokol, co vylétl

nad hluboké strže,

jen dokud je člověk živ,

on milovat může . . .

Ach, otevři, milá má,

to okénko svoje,

 já těším se, budeš-li

 večer zas moje . . .

Však zůstalo zavřeno

do chladného jitra,

ty počkej si, milý můj,

na lásku zítra . . .

Proč nevyšlo slunce?

že bez lásky den,

to do vojny milý dnes

  byl odveden . . .

Snad život mu nezhasí,

přec naděje svítá,

však král vydal rozkaz a 

 ten se neodmítá . . .

Tak hned šel do bitvy,

ach, sekají meče,

že štěstí mu nepřeje,

krev jeho teče . . .

A když se vkradla tma

  z lesů tam do polí,

 už nemohou létat, jsou

 zabití sokoli . . .

Tak proto se nevrátí

tvůj milý domů,

chceš okénko otevřít,

jen už není komu . . .

 Za foto děkuji MIRA Photography
www.facebook.com/miraaphotography?fref=ts