Dnem vzhůru

Sbíral sem květy, jahody a růže

do misky našeho vztahu.

Snažil se, jak se člověk snažit může.

K našemu společnýmu blahu.

Dnes zas tu mísu obrátila jsi dnem vzhůru,

to všechno z ní teď na zem padá.

Sen vždycky změníš v noční můru,

a tentokrát noc je, zdá se, ještě mladá.

Styď se, že sem ti vlastně celkem ukradenej,

i když tu vinu stejně sám na sebe hážu.

Rozvážem ten pohár vztahu, z našich prstů propletetenej,

zapomenout chci. Spíš musím! Avšak vím, že nedokážu...

Můj pohár trpělivosti s tebou přetíkal už tolikrát,

já do dna ale vždycky z lásky znova díru udělal

zdá se ale, že nezačneš to nikdy vážně brát.

A tak tu díru časem navždy zacpal mý frustrace kal.

Uteklo pět měsíců, tak dlouho se to vleklo.
Čas ale hojí všechny rány, odpařilo se, co neodteklo.
Tak pohár už zas se vyprázdnil, docela až na dno.
Začlas mi chybět hrozně, ale...teď už je to jedno...