Kvíčaly

ON

Pět kvíčal rozjasnilo lednové nebe

Kde Ty jedna...šestá zapomnělas sebe?

Od severu plno bylo,

k jihu pohled, letem se dalo.

Ořech silný,statný

poskytl šesti větvičky,

na cestách všedních,

v blízkosti své Zemi, matičky.

 

ONA

Kvíčaly ti mávaly z ořešáku, 

z ptačí dálky 

a volaly 

Pane...co vy chcete od života...

kam se chcete posunout?

My si žijeme tu v páru 

čekali jsme, čekali jsme 

na tu naši šestou 

aby sama neumrzla

aby sama nezpívala 

aby v houfu život znala

 

ON

Až na ten houf...

je ta kvíčala dobrá pěvulenka

nebo to byl kvíčalák a hlídal si své hejno...hm..,hm..?

Kdo ví...,jen starý strom odpoví.

 

ONA

A starý strom si své tajemství střeží

zná už mnohé 

a zůstává dál svěží 

a tak plyne čas 

který zkouší lidské osudy

který učí nás

ochutnat všechny plody

života.

 

A my hrajeme si pořád...

to je nám blízké. 

Ty můj soku ve zbrani !!

 

ON

Ano, hrajeme,

bojujeme...

Ty máš větší prsa..

A já 

zas ostřejši meč...

 

ONA

A co je lepší...co myslíš...

já jsi hraji ..nebojuji...

 

ON

Každý "boj"

je jen hra...

neb tu písmenka prohrávají...

Tu to přechazi úplně někam jinam.

oči, oči, tělo, srdce..

 

ONA

Mají se, mají 

v pozemském ráji

tu na Zemi...kde svá lidská těla, lidské oči znají...

jen srdce občas selhávají 

 

ON

Selhávají...neb

obyčejné lásce se nelze ubránit

Myslíte...nemyslím

 

ONA

To já vím...

a znám...

ale každý na to má přijít sám...

Obyčejná láska je neobyčejná ve své obyčejnosti..

v obyčejném obejmutí

od milované osoby pohlazením...