Spřízněná duše

Má Lásko, spolu jsme byli stvořeni a k sobě spjati jako jeden celek, nebeskými okovy k sobě spoutáni silou nadpozemskou.. 
V časech nekončných byl nám dán úkol. 
rozděleni jsme byli, abychom se znovu našli. 

Čas od času se mi zdá o tobě..

V mých snech jsi jako věčný oheň co plane v majáku života a který mi ukazuje cestu k tobě, abych tě znova našel..

Občas jsi i vodou, která vedle mě tiše plyne po řece času a zůstává se mnou. 

Jsi někdy jako vítr, který jemným závanem smývá slze z mé tváře a hýčká mou duši.

Země do které jsem vložil semínka lásky a ty teď kolem mě rozkvétáš jako rajská zahrada..

Vzpomínky na tebe jsou zahaleny tmou a mé oči tě nevidí leč vím, že jsi tady.

Zřím tě v krásách zdejšího světa, v divokých květinách rostoucích na loukách vyjadřujícící tvou nespoutanost a křehkost, kterou si matně pamatuji. 

Zřím tě ve hvězdách, které jsou jasné jako tvá čistá mysl a jako zářili tvé oči, když  jsme na sebe hleděli...

Má lásko, až přijde čas opět se shledáme, naše duše splynou v jedno a před zraky bohů, pod nebeskou klenbou budeme žít do konce časů..