Tulák

Toulám se,pro těch pár zlaťáku, ,krajinou.
V dálávých krajinách vidím to štěstí mé...
V končinách,plné hor a luk,potkávám květiny rozmanité,plné barev a vůní...
Každá jedna překypující nádherou a vůní,brzy však v utopii vadnoucí..
Až jsem jednou na cestu sešel a tam,uprostřed cesty,ušetřšna od povozů a těžkyých bot cetovatelů,jedno poupě bez povšimnutí. Ačkoliv nevýrazná za to plná vůně ,po rozkvětu úžasná. Jedno její poupě jsem si vzal..i když stále světěm bloudím ,vždy když si k té květině co v klopě mám privonim ,tak vím kde můj domov mám...