Zamilovaný Shakespeare

Zamilovaný Shakespeare

 

Už dlouho se její srdce ozývá,

však ona bála se to řešit.

I když tam už dlouho cosi zahnívá,

vždy chtěla se na něj těšit.

 

Když z podvědomí ji přišlo znamení,

potlačila ho zpátky do ztracena.

To bude jistě jen bludné kamení

a tak žila dlouho z prostého placeba.

 

Z placeba se dá na oko chvilku žít,

díky odhodlání a důvěře.

Účinná látka tam ale nesmí být,

pak nemá on totiž výčitky kvůli nevěře.

 

Tou účinnou látkou je čistá láska,

pro kterou jedinou má smysl žít.

Však nesmí být na srdci slepecká páska,

kterou jeho ego řeklo, že tam musí mít.

 

Přes všechny jeho zvláštnosti

měla ho ráda a to upřímně.

Zaryl se jí do morku kosti

a to to vypadalo tak nevinně.

 

Večer lehla si do hamaky při úplňku

a dívala se jen tak na hvězdy.

Popíjela sama víno v zármutku

tuše, že karma maluje jejich žití kresby.

 

Přemítala proč lásku v sobě kdysi zatvrdil,

nechtěl ji vpustit pod plášť svého srdce.

Cosi mu hlásá, aby jel a přitom brzdil,

prožívat emoce jsou pro něj ztrátové lekce.

 

Do knihy, kterou mu dala se nejspíš nepodíval,

bojí se podívat citům do očí.

Proč za ruku s nikým nechodíval,

a vzorce do kola se mu stále točí.

 

Žije v bludném kruhu

a stále si něco podsouvá,

Že takové žití patří k mužskému druhu

a ona hloupě svá slova k němu promlouvá.

 

Neříkat vše nepovažuje za lhaní,

vždyť vlastně nelže, jen vše neříká.

Sepsal vlastní parodii na vztahy

a sobě přiřkl titul Káji Maříka.

 

Zamilovaný Shakespeare ho však oslovil,

prý hudbou, koncepcí a vtipem.

Ne, to jen srdci chvíli dovolil,

cítit štěstí v srdci vrytém.

 

Každý ví, že k lásce nelze nutit,

musí být přirozená a z nitra hloubky.

Nesmí nikoho z nich dvou dusit,

natož si hrát na nějaké loutky.

 

I nenaplněná láska sebou něco nese,

krom jiné pověsti.

Skrze sepsané hry a verše

pomůže jiným projít jejich bolesti.

 

Umělci musí mít vždy inspiraci,

ať už je šťastná, či nikoliv.

Často se ke svým citům vrací,

ať dopadne to jakkoliv.

 

Jak může být umělcem někdo, kdo na to nemá glejt?

Třeba jako Romeo,který se nikoho neptal,

i když mu přišel často nějaký hejt,

hru svého života jednoduše sám sepsal.

 

Ona nechce vyumělkovaná gesta, chce lásku,

takovou, která pohne světem.

Stačí se rozhodnout a strhnout onu pásku,

pak svět kolem něj stal by se živým květem.

 

Kam energii dáváme, tam poroste.

Když však tato zákonitost někomu uniká,

pak nic krásného krom bodláků neroste

a to poupě v zárodku žízní zaniká.

 

Kdo nemiluje, nemůže být šťastný,

i když si to stále bezostyšně namlouvá.

Nezáleží z jaké je kdo kasty,

Romeo a Julie ví, že láska nesmlouvá.

 

      5.8.2023      - DJe-