Rodinné sídlo

Je to rodinné dědictví
staré snad stovky let.
Cizinci o něm sotva ví
a nechají si vyprávět.

Kamenný starý hrad
uprostřed pustiny.
Nikdo tu nezná hlad
natož člen rodiny.

Nemusíš odsud nikam jít,
ono však skoro není kam.
Ze stejných nádob vodu pít,
tác pod šálek ti rychle dám.

Klikatící se cestička,
kolem samé houští.
Chodila tudy babička
s nůší plnou roští.

Za nejtemnějších nocí
je sídlo přízrakem.
Vládlo tu tvrdou mocí.
Znamení pod drakem.

Nemusíš odsud nikam jít,
ono však skoro není kam.
Z našeho můžeš jíst a pít,
z přátelství ti povídám.

Jsou tu sta místností
a několik knihoven,
pár pokojů pro hosty,
každý byl spokojen.

Panuje tu pocit samoty,
stálý to poustevník.
Nemáme rádi novoty,
natož náš domovník.

Nemusíš odsud nikam jít,
ono však není skoro kam.
Můžeš s námi jíst a pít,
přemýšlet a rozjímat.

Ctíme své rodinné tradice,
jsme uzavřená společnost
a konzervativní velice
sžírá nás vlastní netečnost.

Přišel čas náhlých změn
a něco z nás zmizelo.
Splnil se nám dávný sen
a světlem to tu čišelo.

Nemusíš odsud nikam jít,
jak vidíš, není kudy kam.
Někdo ti může život vzít,
velice dobře to tu znám.

Na severu divé moře,
na jihu temné bažiny.
Občas prožíváme hoře
po pár lidech z nížiny.

Západ, to jsou černé lesy
a velehory na východě.
Noční krajina s nebesy,
cizinci jsou v nevýhodě.

Nemusíš odsud nikam jít,
když nebe je plné hvězd.
Jestli tu chceš se mnou žít
anebo úplně jinde kvést.

Anebo...

Uživej rodinného dědictví
intuicí nechaj se vést.
Spousta lidí stejně houby ví,
kolik existuje dalších cest...

A nemusíš odsud nikam jít.