3,14 šavlí...

potkal jsem dívku
s tělem z písku
co se podobá
zlatému prachu
satyr duje
do umně vyřezaného rohu
květy rozházené
v pohybu
stačily vykvést
než budou sluncem vymazány z moře…

ve skomírajícím světle dne
má sypek barvu roztavené mědi
v níž je vyražen vzkaz
který je možné vychutnat a přečíst…

o kráse a tajemnosti
kvintesenci nepředvídatelnosti
La Belle Dame sans merci...

když se zamyslím
co mne k tobě vede
je to tím
že mám v sobě hluboko
zakořeněnou touhu
sejít se znovu...

víš proč nejsme spolu?
je to předpoklad
co nejde vzít zpět
tím aktem bychom učinili krok ke smrti...

nastává příliv
voda tě zaplavuje
rozplýváš se
odnáší pryč
mizíš…