=Ten starý pán

~***~

Přišel jak z kraje pohádek
ten starý pán,ten starý kmet,
bílý vlas ve větru mu vlál
zelená louka byl jak taneční sál.
Tam ten starý a laskavý pán
snad vílou byl k tanci zván
a jako pohádkový dědeček
tancuje s vílou duhový valčíček.
Jenom ta osika se smutně zachvěla
i když dnes veselou být chtěla,
listy se ve větru třepetají
a jako umíráček u kapličky znějí.

Starý pán se ukloní tanečnici
za tanec děkuje,dá růží kytici,
pod smutnou osikou znavený spočine
potom ji celou rukama ovine.
Stromku,ty s chvějícím se listovím
já o tvém osudu moc dobře vím,
pod tebou vždy ženy plakávaly
když chlapce i muže do vojen svolávali.
Nejeden ten pomníček pod osikou
je pohlazený ženskou rukou,
proto je tak smutná každá osika
pod ní roste jen tráva,žádná kytka.

Až ten starý pán,ten starý kmet
ze svých dlaní semínka smet
a tanečnice,snad ta víla
semínka slzami v zemi pokropila.
Pod každou osikou samý je květ
osiky se můžou radostně chvět.
Tím končí pohádka starého kmeta
který se vypravil dál do světa.
Každému rozdává radost,
tak všude ho vítají
pohádky od něho poznají...

---***---