chybíš mi

Ve stínu stromu v mechu a trávě,
se vzlíná hlína a tajemstvím voní.
Vzpomněla jsem si na tebe právě,
a myšlenku poslala ve hřívách koní.

Myšlenku, vzpomínku a trochu přání,
na bledé paže a v očích mír.
Strom ze smutku teď větvoví sklání,
dříve jsem neznala, co dnes už vím.

Po světě bloudí dost šedých stínů,
co skrz lidí nevidí barevný den,
ze smutku přítomnost pro dnešek minu,
rozmarem noci je pak živý sen.

Tak si tu vzpomínku kreslím už léta,
do kmenu stromu, který se sklání,
Dva metry hlíny Tě dělí od světa,
a deska z mramoru nám doteku brání.