Anotace: "KÉŽ HOŘÍ POPEL MŮJ" - název jedné antologie barokové poezie /z testamentu anonymního žháře : Popely Jiskry Sny /
kdesi na dně
dávno vyschlého moře
mezi střepy
zakopaného okřínku z dávnověku
pod nánosy zuhelnatělého
času
doutná věčně popel můj
na dosah samovznícení –
- mé hořlavé dědictví
marnotratné naděje
…
... mé hořlavé dědictví marnotratné naděje...
nesmrtelnosti
jsem si dovolila :-)
13.05.2020 16:33:18 | Vivien
Samovznícení tuze zvláštní jev popíraný i možný jo jako sednout si pohodlně do křesla vychutnat kávu i vůni ne nějakou břečku ale silnej životabudič myslet na hezký věci....a pak najednou blafneš a jediný co z tebe zůstane tak boty a všude kolem nic nezhořelo jen ty básníku;) Ne budu pozitivní oheň je dar lidem a tvá báseň je taky takový dar tepla lidem ve slovech..no vidíš i já umím být optimisticky naladěná v pátek ;)
11.12.2015 09:40:00 | xoxoxo
jo okřínky,byly dožínky? :-)
09.12.2015 20:13:24 | básněnka
...a zulíbány nožinky/též Božinky/...zahlídnutý mihnuvší se štěstí /pod/množinky:-)
:-D
09.12.2015 21:05:58 | Frr
...překrásný Frráčkovo věčné doutnání:-)) ....ST
09.12.2015 17:25:54 | Nikita44
pozor pozor /Vigás Vigás Attention/ co /Kdo/ doutná zakládá obvykle na nečekanejch průserech !..:-))...díky TI-ki NIki* :-D
09.12.2015 21:01:57 | Frr
Tohle se mi tak líbí, že jsem si to přidala mezi oblíbené. Přijde mi to, jako taková ta úvodní glosa románu. Než se člověk začte do první kapitoly, tak nad textem, nebo na stránce před ním někdy bývá podobná báseň, ať už jako citace, nebo invence samotného autora. Teď by klidně mohl román začít, o člověku, který se objeví, totálně zamotá všem hlavy a profrčí jejich životy jako smršť. A zmizí. Buď neznámo kam, nebo navždy, ale pro postavy v románu zůstane nesmrtelným. To mi to dneska kecá co? Ale úplně jsem viděla něco jako Legenda o vášni, nebo Lazebník sibiřský. No jo no. Dneska jsem prostě nějak na višně v hořké čokoládě. :oD ST
09.12.2015 17:11:07 | Tichá meluzína
Tichólinká-tak to jen na Tobě, abys napsala po tomhle /řekněme/ paraprologu
svůj příběh....vždyť tolik poutí poutiček hlemejždění v růžici cest nás všech mravenečků-jak vejce-vejci sou-řadných, všichni ve stínu nabulíkovanýho mravenečníka.
.vděk Tobě meluzínská Tichólinká...:-D
PS bejt tu se mnou v tom mym "pidištolbáriu..viděla bys rozpačitýho Degeše..
až bys raděj brzo Frr-nkla...:-)))
09.12.2015 20:59:53 | Frr