Mrtvý muž

Tak takové to je umřít?

Není to špatné.

Cítím to.

Bolest.

Radost.

Vysvobození?

Ne, to není vysvobození.

Je to smíření?

Ne, to určitě ne!

Tak co to je?

Co to cítím?

Bolí to, ale je to bolest, kterou neznám.

Táhne mě to dolů a zvedá vzhůru.

Je to moje tělo, co mě nechce pustit do výšek?

A je to moje duše, která chce uletět?

Něco je ale drží pohromadě.

Každou chvíli to přidá to lepidlo, které mě drží pohromadě.

S otravnou pravidelností.

Slyším to ... je to jako zvon.

Je to srdce?

Zemřel jsem ... jakto že moje srdce stále bije.

Ne.

To není moje srdce.

Ale co to je, bije s takovou pravidelností.

Cítím to ... pod sebou?

To nejsem já.

To je země.

Cítím bít srdce země.

A ten vánek na tváři, to je její dech.

A co ten pocit u konečků pravé ruky.

Voda?

Ne.

To je krev země.

A co ten podivný pocit.

Hřeje horkým dechem, ale nepálí.

To je její láska.

Miluje mne.

Miluje všechny.

JSEM mrtvý.

Nikdy jsem se necítil tak moc naživu ...