Rarach

Nemaje strachu
oči mu planou
otec rarachů
projel sám branou

podkovy kladiva
zaduní dlážděním
smutek se usmívá
nastal čas soužení

krysy ve sklepeních
zapiští radostí
život se proměnil
pohlcen úzkostí

v žaláři štěstí
zesláblé nemocí
zaťalo pěsti
v bolestné bezmoci

kostelní zvony
kamenná tvrz
tesklivé tóny
potoky slz

rarach se páří
s děvkami splínů
žal na oltářích
rozsypal hlínu

najednou bolestně
narovnal hřbet
anděl šel po cestě
pak k němu vzlét

nedaje rarachu
použít moci
ten zmizel v prachu
blankytné noci

zatlučte brány
do svého srdce
před pobudami
před slovy hlupce

nádvořím znějí
klapoty střevíčku
rty se zas chvějí
v úsměvu z dolíčku

anděl je spokojen
kde není smutku
s nohama na stole
hraje na trubku