Zapomínáš

z nenadání to přestalo...
ten pocit ze mě máš rád.
..
pomalu přestávám věřit v lásku,
a to jen díky tobě..
nevidím v ní nic krásného jak dřív..

je to jen úder do srdce,
kladivem z oceli,
co nasel jsi v dílně svého táty..
hřebík se svým jménem jsi mi do něj zatloukl...

já mezitím pomalu umírám,
a ty si další dívku vybíráš..

pod lampou večerní ulice,
chodíš a hledáš..
.
a na mě vcelku zapomínáš...