Hlasy

Sedím sám na lavičce kam jinak bych šel.
Sedím tu se psem tak jak vždy jsem chtěl.
Koukám jen před sebe, do prázdné noci.
Já už vím, že není nám pomoci.

Hluk havranů, prolétá nocí.
Z dálky jen hlas, co o život prosí.
"Pomoc, pusť mě ven, já nechci tu zůstat"
Nevím jak jinak teď ten hlas popsat.

Slyším ho stále, jak křičí do tmy.
Však kolem mě nikdo, já obehnán zdmi.
Hladím si psa, ten hlas již utichá.
Je snad tu něco co mi tu uniká?

Zvony zní, již bude půlnoc.
Já hladím si psa jak hlasu mám pomoct.
Nikde však nikdo, tak kdo to  volá,
o pomoc kterou však nikdo mu nedá.

Odpověď zprava, už sakra drž hubu.
Říkám si, že uprostřed hádky já budu.
Proč jen můj pes se ani teď nehnul.
Je tu snad něco čeho jsem si nevšimnul?

Zleva zas hlas, že ví co děje se.
Zprava zas druhý děsně se směje .
Ja povím ti, co ti tu uniká.
Vždyť tvůj pes, už tři roky nedýchá.