Anotace: ~o~~o~~o~~o~~o~
~~~~~~~~~~~
Milá mořská panna jenom v moři žila
to co bývá na břehu o tom nic netušila,
přes hladinu zahlédla jen sluneční svit
a teď ji hlavou běží že na břeh musí jít,
v šatech z mořské pěny z vody koukala
sluníčko ji ale pálí až perly plakala,
pomohl ji rybář do svého člunu vzal
odkud jsi připlavala té krásné se zeptal,
ona jenom šeptala že to říct nemůže
a teď se začervenala tváře jak růže,
rybář teď se postaral půjčil šat,střevíce
a ona se usmívala že našla mládence,
do dlaní mu dala své perlové slzy
a potom ho potěšila že nikdy nezmizí,
můžu s tebou zůstat? Večer se zeptala
rybář ji honem objal ona se usmála.
V rybářově chatrči mořská panna žila
holka krev a mléko i sítě spravovala,
o moři ví všecičko ví o každé rybě
proto na tom pobřeží všem se dobře žije,
z mořské pěny šije šaty perličkou ozdobí
ta se občas zakutálí od té co se zlobí,
teď nějaké mořské panny jen na souši žijí
starají se o rybáře o vlnách zpívají.
~~~~~~~~~~~