Anotace: Jednou.
Zdálo se, zdálo se mi
že už jsem hluboko v zemi
lijavec na mně nedosáhne
k povrchu mě cos táhne, táhne
čtyřspřeží axolotlů
s tvářemi lidských trotlů
lijavec ke mně neproteče
a čas, ten strašlivě se vleče
větev se větvi nepodobá
večerní stín se o ní tře
a v dáli hučí černá voda
kdo světlem živí se, ten mře
až na rendlíku slunce zpění
co noc už stačila si svléci
průsvitní pstruzi zapomnění
budou se sadem ke mně vléci . . .
Průsvitní pstruzi zapomnění
budou se sadem ke mně vléci . . .
Toto je opravdu zajímavé
:)
Pěkné jarní dny milý Matahajo. Ať se TI daří:)
23.03.2023 23:13:29 | jenommarie
NO NÁDHERA, vzácný vizionáři**ST*
21.08.2022 13:11:47 | Frr
Ahoj Frr, blízkému člověku tykat mi nepřijde jako nezdvořilost, proto ten úvod. A prosím tedy také o tykání. A tak se stalo, že v neděli o polednách jsem, nedbaje následků,uveřejnil tuhle obludu, která dlouho ležela v šuplíku. Každopádně zdravím a z vděčnosti za komentář si večer připiju na tvé zdraví dvojkou vychlazeného Sylvánu.
21.08.2022 14:09:11 | Matahaja