RUDÁ BALADA

les je zrádný dívčico
nevkládej se v rudé plátno
v lese potkáš bůh ví co
najednou ti bude chladno

zuby cení vrbiny
i ty smrky v tmavé štrece
les pohltí dívčiny
co spočinou na pasece

co za koš ti staří dali
pro starochu na cestu
zdalipak se v prahu ptali
co tys‘ za rudou nevěstu

vyprovodil otec dceru
na pouť temným Beskydem
nepočítal při večeru
se šedavým vlčím zlem

to zlo se plíží po kotarách
s jazykem ba i zubem zlým
dívče vidí na brzkých marách
a nevrtí už chvostem psím

dívče lepé se v šálu rudém
ubírá ke své babici
v kraji svážném, na stezky chudém
přináší ji svou zdravici

obratně se béře chvojím
vonnou strání snad cestu zná
náhle před ní v stínu stojí
morda zubatá, nezvyklá

nevinné se dívče táže
kdeže ty psoto ses’ tu vzal?
zub náhle zkřivil úsměv temný
a les si ho zas v břich svůj vzal

a znovu hopsá dívče v rudém
ke své máti máteři
už vidí krov v hávu chudém
už vstoupila i v zádveří

něco však je v pravdě jiné
děvče s úkosem zastaví
zvláštní puch se z jizby vine
puch běsný divý nezdravý

oči nevinné, na lůžku senném
vidí osobu neladnou
v dívčeti klíčí obavy temné
však místem známým zas uvadnou

dcero dcery, pojď ke mne blíže
horkost mi útroby hryže
svařila jsem si heřmánku
aby mi pomohl ke spánku

a co že babičko, ty oči tvoje
lesknou se jak dvě hroudy loje
a že jsou velké, plamenné
jak odraz říčního kamene

to nic má milá, to odraz svíčky
zablýskal jako od hromničky
když bouří dole nad sosnami
a všeci svatí jsou tu s námi

a co tvé tváře a tvé skráně?
vždyť uši sotva schováš za ně?
babičko, zlé to máš nemoci
jak jen ti třeba pomoci?

to nic má milá, jen meluzína
ofoukla mne dnes od komína
studená byla, celá divá
k stáru já bývám zimomřivá

a co tvé zuby, jsou jinačí
jako když pes se zamračí
máš snad od zubů bolesti?
bylinky mohu ti donésti

to nic má milá, to jen hlad mne kroutí
a suché rty mám jak kytku z pouti
ukaž, co máš v tom košíčku
sytá budu za chviličku

tak pojď sem děvče, tak pojď jen blíž
snad se své babičky nebojíš
pozřu, než naloží mně na máry
co v koši neseš mi za dary

děvče s důvěrou krokem drobným
šine se k lůžku s košem zdobným
srdce jak ptáček v neštěstí
blíží se k zrádné pelesti

podobná bílé hrdličce
podává koš své babičce
v duši pokoru ke stáří
netušíc co na polštáři

zvedne se tlama běsnící
dívče napřahá pravici
a spáry divé šedavé
pouť utnou dívce zvídavé

k ránu se lesem chladným, chvojným
myslivec nese krokem strojným
flintu na levém rameni
v pravici od psa řemení

ve službě rajón obchází
nehledíc na déšť, na mlází
na stezce vždy se zastaví
v chalupě sousedu pozdravit

však dnes je něco jinačí
psu svému v kroku nestačí
ten celý dívý, chlup zježený
táhne ho k známému stavení

přichází k dřevěné chalupě
pes vrčí, pěnu na hubě
a hajný krokem v zádveří
zastavil se a nevěří

i pes se v prahu zastaví
myslivec v tváři bělavý
zvíře je jiné od lidí
cítí dřív, co pán nevidí

místo stařeny divný kmán
šedavá záda, šedavý pán
tlapa za tlapou ze stínu
vnořil se běs na mýtinu

pes věrný skočil, pochopil..
vlk ač byl syt, tak uchopil
krk psa, mrštil jim do trávy
a zákeřně ho zadávil..

myslivec strhnul flintu z ramen
ač prsty tvrdé jako kámen
on vlka střelil, tu bestii
zhoubou byl těch, co zabíjí..

tři křížky stojí
tam v křoví chudém
v bodláčí, v chmýří zapadnou
rudavé kvítky pro dívče v rudém
s každým podzimem uvadnou..