Balada z plakátu.

Viděl jsem na plakátu,

viděl jsem tvář,

já ji znal; ale odkud ?

Jeden starý pohádkář,

bude vědět za úplatu.

Bydlíval kdysi na nábřeží,

v hospodě příběhy vyprávěl,

kdo ho znal,

s rukama na kapsách bděl,

každý své poklady střeží.

Někde jsem ten plakát získal,

do knajpy za starým šejdířem šel,

abych se na tu tvář zeptal.

V kapse jsem pár mincí měl,

on opilý do stolu třískal.

Věděl jsem, že nic nepořídím,

s ním řeč kloudná nebyla,

sotva stál, sotva mluvil,

a jen jedna sklenka stačila,

už jen bělmo očí jeho vidím.

Pak nazítří dostal jsem zprávu,

že celou noc popíjel dál,

k ránu prý do vody pad.

Chvíli čekali, už nevyplaval

a když ho našli, měl rozbitou hlavu.