Jen tak píšu.

JEN TAK PÍŠU

Píšu jen tak pro něhu
jako prstem do sněhu.
Na něhu si milá nehraje,
moje snaha roztaje.

Nechci zde psát o nutnosti,
jak odkládat pás od cudnosti.
Anijak užívat otřelých těch triků,
jak snadno párkem do rohlíku.

Chci zde psát o síle něhy
takové, co nezná břehy.
Něhy, kde můžeš laskat, hladit
a všeho nej i zázraků se nadít.

Něhy co vítězí i nad bolestí,
když bolí, jak opouští tě štěstí.
Takové co nezištně připravena
podrží, by nepadla jsi na kolena.

Kéž ji takovou po ruce vždy máme
a za ni stejnou také rádi dáme.
Kéž to krásné co v sobě lidé cítí,
v nás přebývá až do konce žití.