Oboustranná Vášeň

Maličká Zuzanka, šla sama si hrát.
Však našla kamaráda, co má ji již rád.
Maminka z okna naň kouká, jak Zuzanka má se.
Však vidí jen, jak hraje si  v dálce.

Zuzanka na dvorku, hraje si s pannou.
Kdopak to s ní je a bere ji stranou.
Maminka zbystří, koho to vidí?
Co se to k Zuzance blíží za lidi.

Tak sbíhá dolů, po dlouhých schodech.
Dobíhá poslední a vydává oddech
Dveře otvírá na dvorek veliký.
Však srdce se zaseklo z té obrovské paniky.

Zuzanka nikde, hračky tam leží.
Maminka k místu kde byla Zuzanka běží.
Však nikoho zdaleka ani nevidí.
Kouká do lesa snad oči ji šidí.

Vidí tam postavu, tmavou a temnou.
Která ji ponouká: "Rychle pojď za mnou."
Maminka strachy se k místu vydává.
Co ukázat chce ji, je opravdu zvědavá.

Po cestě trnitou, hlubokým lesem.
Po pár hodinách si říká: "Kde jsem."
Však najednou v dáli už vidí.
Svůj vlastní dům jak na ni svítí.

Tam hraje si Zuzanka tak spěchá za ní.
Chvíli tam sedí a ztrácí čas hraním.
Však po chvíli Zuzanku vezme za ruku.
Odtáhne do lesa za hrozného hluku.

V dáli jen vidí jak někdo běží.
Z domu který již pozná stěží.
Stěží se snaží cestu svou najít.
Tohle je příběh jak světy spojit.