Hrdelní trest

Prý mě čeká hrdelní trest.
Hlavu vzhůru ať neztratím svoji čest.
Lano se houpe tam a sem.
Jdu na zrak uplně všem.

Kat se už usmívá.
Má milá na mě se smutně dívá.
Po její tváři steče slza.
Z její očí plane hrůza.

Bojí se že prijde o svého milého,
a že bude bez něho?
První schod se ke mne blíží.
Smrti se tedy více přiblížím.

Druhý schod mě už čeká.
Pes tu na mě zlostně štěká.
Třetí schod to je ten poslední
Kostel odbil hodinu polední.

Blížím se k lanu.
Hlavu vzhůru to snad zvládnu.
Znova se podívám na svou milou.
Zachvilku skončí čas nás dvou.

Už stoupám na špalek.
Začíná vát nepříjemný vánek.
Stojím na tom špalku.
Dal bych si teď kořalku.

Kat ke mne přistoupí blíž.
Zakoukám se na kostelní kříž.
Cítím lano na svém krku.
Vidim pana písaře jak postavil se k mému boku.

Pan písař začne řikat moje hříchy,
že jsem prý zabíjel nevinné živočichy.
Kat utáhne mou smyčku.
V tu chvíli vidím se usmívat i moji malou holčičku.

Hlavou mi prolítne záludná otázka.
Byla tohle jen zasraná sázka.
Proč se moje dcerka usmívá?
A na kata jen svou malou hlavičkou pokývá?

Jen na ni tupě hledím,
a jen na ni se soustředím.
Pan písař řekne teď.
Pomalu vidím jen šeď.

Mé tělo sebou škube.
A od mé dcerky je tohle hrubé.
Moje tělo se přestalo škubat.
A moje dcerka se tim snad nebude vychloubat.