Balada pro les

Vzduch je pro ně bohem,

a že se rodí zas a zas.

Jejich šepot zní tu všude kolem,

však nikdo jim nedovede naslouchat,

jsem snad já tím uchem,

když slyším je naříkat?

Svět zahalil se smutkem,

to člověk jim srazil vaz!

Slunce je pro ně bohem,

avšak snadno je i zahubí.

Matka lká nad jejich hrobem,

její slzy oschlé kůly smáčejí.

Je načase dát jim sbohem,

v tom zastavil se čas...

Slunce zakrylo se mrakem,

to člověk jim srazil vaz!

Voda je pro ně bohem,

čistá a průzračná,

a pramen je životem,

který už nevyvěrá.

Hejna ptáků vznáší se nad obzorem,

letí kolem nás.

Mrtvá těla vzplála ohněm,

To člověk jim srazil vaz!

Člověk je pro ně bohem,

krutým jako mráz!

Nic ho nezastaví před pokrokem,

to člověk jim srazil vaz!