Po rozbřesku je světlo ještě cezené
ranní mlhou a zbytkem noci.
Připomíná spíš světlo měsíční
než kulatou barvu slunce
Zahrada si protírá oči orosenou trávou
a lehce zívne prvním ptačím hlasem.
Protáhne se v korunách stromů
a rozsvítí den
v okenních rámech zahradního domku.
V poledne září.
Všechny vůně rána dostaly teplejší příchuť
a pozvaly tisíce včel…
Jejich brumendo spíš navozuje pozdní odpoledne,
ale když zavřu oči
obojí se snáší,
pak z pampelišek je cítit vůni medu…
navečer cítíš kůži paprsky zrudlou
Ještě večerní menu doznívá z talíře
a za kopci už vlaje tmavomodrý prapor noci.
Známý obraz na nás kouká očima albína…
Desetkrát zazní zvon
a v jeho dunivé důstojnosti všechno zmizí…
Zůstávají jen zvědavé oči hvězd,
které hledají
o čem se to tu píše