Nevěstka

 

Zrádná tahle nevěstka – všech

ctnostných mužů zhouba,

kdekdo jí neodolá, mu

všechnu cudnost zouvá.

 

Pokradmu se přikrádá,

v ouško mlčky šeptá,

do kamínek přikládá a

ničeho se neptá.

 

∙∙∙

 

„Pojď, má milá, těšit se z těch

našich božích darů –

což je jiná útěcha v tom

světě věčných zmarů?“

 

Chlapec děvče uchopí – ni

netřeba slov ke činu;

v rodící se vášni tiskne

své tělo na dívčinu.

 

∙∙∙

 

„Nač jsem as já mladá žínka

v ten mžik oka myslila,

že jsem hocha nešťastného

hloupá k sobě pustila?

 

Zač jsem si já prostá ducha

vysloužila tenhle trest?

Bych já jinak nemusila

kojit tuhle ratolest.“

 

∙∙∙

 

Ach, prohnaná nevěstka lec-

koho snadno opojí,

nejednoho chlapce, dívku

v jedno tělo pospojí.

 

∙∙∙

 

A nač myslí to děťátko –

křehké trávy stébélko,

když matinka jeho jemu

podřezává hrdélko?

 

A nač myslí as ta žena,

která tolik zhřešila?

Že nejedna lidská duše

v širém Bohu zbloudila.