Zahradní

Zahradní zamyšlení
Noční chvilka poezie.
Lidi baví pohádky
A sledují hádky
Na zahrádku s lopatou
Honí krtka lopatou
Bzučí jim tam hmyz
A ty pampeliško zmiz.
Se ženou sekačku proženou
Až listí zjistí, že jde do popelnic, bude pozdě na dým bramborové natě.
Pila, kleště, nůž, větve krátí muž.
Už?!
Podzim barví.
Dává odpočinku.
Den se krátí.
Rána zebou.
Mlhou halí.
Brázdy na poly.
A meze remízky
Zmizely
Jako pára nad hrncem.
Či voda na poušti.
I ptáci nás opouští.
Vyšlapaná stezka, turistická značka.
Lesk lesa bez stromů.
Pařezy na mýtinách.
A veverka čumí, jak to správce umí.
Natáhne pletivo.
Protivo.
A voda v potůčku plyne, zurčí a chladne.
A svět se točí.
Kolem osy.
Jistě v tom mají křídla vosy.
Jsou bosy.
A u kůlu je úl.
Přivázán je k němu vůl.
Skot i tele, chodí do jetele.
Žabičky nemají rády hrabičky.
Jepice honí slepice.
Na zahradě strom, bije do něj hrom.
A kráva učí práva zvířecí.
Kočka se snad dočká
Nebo si počká.
Na namyšlenou myš.
A ryba ve vodě je v pohodě.
Než tam splašky vpustí pustí.
Andreji, už zas!?

.