život je krut

snad z nedostatku jiné zábavy

vzalo si jednou lejno do hlavy

že život pořád v jedné prdeli

není nic pro něj, takže vystřelí

a jak řeklo, i učinilo

dolů se střevem prudce pustilo

první, jsem první! řve trochu tence

na krku sevřené řitní věnce

dopad byl tvrdý, tak to chodívá

trochu to smrdí, když se loučí dva

sbohem buď navždy, rodná prdeli

dnes už jsem venku, sám a dospělý

tobogán prudký pryč ho odnáší

už je mu špatně, tohle nesnáší

a než to skončí, pot ho poleje

do žumpy skočí, nová naděje

plave si tam a myslí na cestu

tady si možná najdu nevěstu

vtom jedna řídká k němu přiskočí

k němu se lepí, zdvihá obočí

Ó, ty jsi švarný, svůdně švitoří

lejno jak pán hned vážně hovoří

naučen prdy z rodné prdele

ví, ženy mají rády dospělé

já jsem tu nový, kerápak si ty?

zamrká na ni, tlačí na city

já jsem tu dlouho, známá velice

každý mi říká Řídká stolice

k němu se lepí, celá vášnivá

lejno se pýří, tak to chodívá

tak naše lejno našlo uznání

už malé bobky se tu prohání

v tu chvíli svět je žlutorůžový

lejno se asi nikdy nedoví

čí vůlí našla v jejich kibucu

svůj cíl hadice hovnocucu 

konce jsou různé, hroby, popele

málokdo ví, jak končí z prdele

vysraná hovna, z žumpy vysátá

sotva jim k tomu hraje Devátá

rozprášen navždy kdesi na poli

oběti vraždy srdce nebolí

zůstala pouze malá památka

bebíčko věčné v duši housátka