Anotace: Text, ktery pise clovek, odtrzeny od vseho, na cem mu zalezi. Doufam, ze mne neukamenujete za diakritiku, pisi na telefonu a takto je to snadnejsi.
Obcas bych si pral byt zase ten malej kluk, co v pokoji cizi zensky, v rohu, pod perinou, sni o sve budoucnosti, kde bude vse jak ma. Zivot je ale jako posrana horska draha a kazdy z nas ma obcas pocit, ze az bude na konci vystupovat z voziku, bude to vsem uplne u prdele. Ale kdykoliv se na tebe podivam, vim ze tu pro tebe chci vzdy byt a byt ti oporou. Ty dva zelene koralky, co mas misto oci a tvuj usmev jsou dukaz toho, ze jsem zvolil spravne. Ikdyz ted lezim na stare matraci, nejhlucnejsi zvuk okolo je muj nadech. To teplo, co tu bylo vcera, uz je davno pryc. Zmizelo s prvni zpravou na ceste domu. Na jeho misto se vecpal plac a smutek. Otazkou zustava proc? Odpoved je snadna, je to ta vzdalenost, co deli nase myslenky. To vzajemne ublizovani si, ktere ani nevidime, ale v nasich rozhovorech se obcas stava samozrejmosti. Vse prislo, ale zase odejde v moment, kdy uvidim ty tve koralky. Je to tak vzdy, pokazde kdyz se vratim, vse je jine. Jen teplo domova, tveho tela a ten usmev. Tve polibky jsou tak sladke, ale slova ktere si piseme, polibky nevidely. Grep. Spis grep v oku, to mi pripomina nas dnes i rozhovor. Je zbytecne resit ci to byla vina. Hloupe neporozumeni, avsak vzajemne. Jen 3 dny, rikam si. Ale co si rikas ty? Myslela to snad vazne? Chce me jeste u sebe? Proc posledni dobou meni na veci nazor? Nezmeni ho i na me? To mi beha hlavou, kdyz tenhle horko kysely citrus pali mou rohovku. Duvera, laska a spousta dalsi, to nas poji. Ze laska zmizi? Catecne mozna, ale ty koralky si budu pamatovat az po tu konecnou, kdy cikne zvonek, otevre se zabrana a obsluha tyhle, ne priliz zabavne atrakce, rekne "vystupovat". 168 hodin, 10080 minut, to je doba, ktera nas deli od toho momentu, kdy uvidim ceduli Breclav naposledy, kdy naposledy uvidim tenhle bily dum, uprostred bavorskeho malomesta. Ta doba utece jako nic a ona se me uz nikdy nezbavi. Nas plan! Utek do tepla, opalit jeji slonovinove bile telo, vychovat nase dite, milovat se jako by byl kazdy den posledni. Milovat tak, ze by i cervena knihovna v porovnani s nasim zivotem, vypadala jako predloha Hitchcockovych bestselleru.