O rybce a o dvou chlapcích

Poloniny nad Sucharem,

žandár slídí za Šuhajem,

na rameni karabinu,

padl strach na Verchovinu.

 

Rybka, ptáček, žebro tvoje,

co jej držel, dávno to je.

Za rybkou teď žandár slídí,

plavat za ním viděli ji.

 

Spěchej, chlapče, spěchej za ní,

co den chodí žandár mladý.

A ty druhý pozor dej si,

přeci rybčin jediný nejsi.

 

Leží chlapec, leží tiše,

ptáčkův pláč už neuslyše.

Zanedlouho leží druhý,

měl jsi, chlapče, špatné druhy.

 

Co jsi rybko, cos dělala,

že jsi dvěma srdce dala,

není svátek jak všední den,

jiného si za muže vem!