Most

Nechtěl jsem to já ani ty. Nechtěli jsme stát před touhle propastí. Propastí vyhloubenou potupou. Musíme živit tu nechutnou zrůdu, jež se stala propastí, která stojí mezi námi. Ukázala jsi mi tvá zranění, ukázala jsi mi svojí lásku. Jsi tak křehoučká a bojíš se, že se tvých jizev zaleknu, ale já tu stále jsem. Copak mne nevidíš? Stojím zde taky nahý a zraněn a stavím most na druhou stranu.

Krev mi kape na nohy a plní propast stále víc. A já jsem rád. Pocit pro mne tak neznámý, pocit tak podivný, někoho milovat. Plníme propast mezi námi. Své srdce do ní hodím, abych mohl přejít za tebou, a když to nebude stačit tak ji přeskočím, i kdybych měl padnout do temné hlubiny. Nemůžu jen tak odejít. Však moje srdce bude pošlapané a přestane bít pro tebe i pro mě. Já tu sedím sám s dírou v hrudi. Srdce jež jsem ti nabídl teď leží na zemi.

Postavil jsem most z vlastní krve a tobě zbývá již jen přejít. Já totiž věřím, že mne tu nezanecháš. Chudáka s dírou v hrudi. Tak čeho se ještě bojíš? Na co čekáš? Nenuť mne sledovat ten most s mým srdcem jako základním kamenem. Nenuť mne sedět tu zírajíc na díru ve své hrudi plnící se slzami bolesti.

Třeba mi naroste nové srdce. Srdce bez tebe, ale proč bys to dopustila. Proč se vzpírat svým citům? Proč stále otálet u kraje mostu? Bojíš se snad cesty nebo vratkosti cesty před tebou? Pospěš si lásko dokud mé srdce stále bije v základech. Vem ho a pohlaď jej. Ať zase oživne. Mé zjizvené srdce.