Obraz smutné lady

Vidím obraz smutné lady,

jak její vlasy splývají na šíji,

jak křehké řasy

slzy tvé vpíjí.

Jak pohlazením jediným,

dýku do srdce jí vrazil.

Jak navždy jeden život skončil,

jak přítel ji zradil.

Ten starý obraz

visí v komnatě dál,

ten dávný podraz

každý kdysi znal.

Dvacátý první únor 2015

přestalo pro jedno srdce slunce hřát,

krev na svých rukou máš

a ona-duše čistá, už navždy bude spát.

Vidím obraz smutné lady,

v očích tak prázdno má,

je to obraz lady Martinetty,

ve tvém srdci žije dál.

Na ten obraz dávno sedá prach,

čas to vše smyl

z tebe zbyl jen pouhý stín

sám sebe jsi s ní zabil.

Když nenacházíš místo pro své kroky,

když tvé štěstí odplulo s ní,

ubíhaly ti života roky,

životní chyba, dnes každý už to ví.