Šípkový princ

Jen jeden den v duchu poprosila,

jen jeden den ....

Na myšlenku ho spatřit se soustředila..

a vůni šípkového čaje si vybavila...

Stála na chodníku a snažila se pohledem uhranout kliku...

Zavírá oči,

svět fantazie minulosti se točí ....

Je to on..... přichází ke mně??

Pod nohama se rozhoupala země..

déšť polibků cítí na tváři,

přichází a bere ji něžně pod paží...

Ještě ta horká vůně,

co vždy její šíji, jak zapadající slunce rozzáří..

Kde je ?kde  ?

Nic.... jen prach ulice cítí ve tváři..

a z dáli cizí hlas přichází...

Co je vám paní, otevřete oči...

Schoulená, zmatená, na zemi klečí...

Zašeptá "děkuji asi jsem upadla...

a v odrazu nebeského modrého zrcadla....silueta světlo cloní ...kdo to je ?

Kdo se k ní na pomoc kloní..

Je mladý usmívá se ....

nic mu nevadí

při pohledu na vadnoucí její kráse....

"Smím vás doprovodit, ztratila jste se"

nebojte se..

Hlas se jí rozechvěním třese...

Jen vzpomínkami jsem bloudila ,

v tomto domě jsem svůj celý život prožila..

Vždy, když jsem se k jeho prahu blížila ,

moc jsem se na něj těšila..

Čekal mně, otevíral dveře..

tašku s nákupem mi vzal...

polibky mou tvář s láskou častoval...

Byl to můj šípkový princ z pohádky ,

který mně  miloval..

Poznal kdy  přicházím domů..

všechnu sílu v sobě zburcoval,

aby vstal a mne přivítal..

V jeden jediný den ztratil se,

zastavil se můj život... můj pohádkový sen...

Vše se změnilo...

Před léty se mně lehčeji na toto místo chodilo..

Stále se vracím k těmto dveřím,

já tolik ..tolik ..věřím..

Jen jeden den...jen jeden den..osude...

vrať mi jen ještě jednou..můj život...

mou lásku.. můj sen..

Vím, já vím...

nikdo není na tyto chvíle připraven...

A nebo  mně k mému muži... mému princi..

do jeho království vem..

budeme spolu snít ...svůj šípkem provoněný sen...