Na smrt kráčím

Na smrt kráčím, teď a vždycky,
kdy vezme si mě, netuším.
Když teď ze mě zběh šlechtický,
jsem naráz mužem nejchudším.

Každý odmítá mi pomoc.
Nikdo najíst nedá mi.
Místo toho jako nemoc
blíží se mé udání.

Chtěl bych se vrátit, vidět zase,
šťastný můj domov, lesa klid,
jak stádo se v ohradách pase.
Místo toho slepý lid!

Do kraje rodného,
tam, ke své ženě,
kde synka hodného
mám zaslouženě.

Násilím mě odvedli
- prý musím sloužit králi.
Co oni to provedli?
Zda tuší to, zdali?

Viděl jsem krev a v hrudi ránu.
Slyšel jsem prosit o milost.
Přežíval jsem v pekel chřtánu
a na ostatní měl jsem zlost.

Vojáci nemocní se zdáli.
Již neznali lidský cit.
Co když někde támhle v dáli,
mohl je mrzák zardousit?

K čemu pak by soucit byl?
Stejně nevrátí se domů...
Král v jejich duši zahubil
lásku a čestnost k tomu.

Vnímal jsem sténání a vzdor.
Spatřil těla bez hlavy.
Byl to vůbec lidský tvor?
Já měl jsem náhle obavy.

Obavy o svůj život, návrat,
obavy o svou rodinu.
Že dál nebudu překonávat
těžkou vinu zločinu.

V jednu noc jsem rozhodl:
já stanu se teď zběhem.
Než bych soka probodl
nebo stal se špehem.

A tak se domů vracím zpět.
Sic s budoucností nejistou,
zato celý kolem svět
nekoná hrůzu nelidskou.

Já vracím se do rodných hájů,
můžu v klidu žíti den.
Tento život já teď hraju,
žádný to prokletý sen.

Kráčím po té známé cestě,
co jsem vždycky chodíval,
stýská se mi po nevěstě,
co jsem při boku míval.

Kolem stromy, potok šumí,
mé nohy mě nesou dál...
Všechno to tak zvláštně voní,
jako bych tu nebýval.

K mému statku blížím se už,
již jen kousek zbývá mi.
Ženo, přichází ti tvůj muž!
Neslyším žádné volání...

Pole pusté, krávy nikde -
co to všechno znamená?
Přicházím a klepu střídmě,
duše má je zmámená.

Proč nikdo neotevírá?
Proč kolem jen samý zmatek?
Někdo mi snad odpírá
právo na můj dobrý statek?

Vejdu a zřím všechno pusté,
čmouhy po plamech, žel!
Všude cáry, hader kusy,
kéž bych to byl neviděl!

Cítím beznaděj a slabost.
Na kolena padám již.
Jedinou já měl jsem radost,
teď mám v srdci jenom kříž.

Co to oni udělali
v prokletou to hodinu?
Proč mi tolik ukřivdili?
Ukradli mi rodinu!