děvčátko ve vodě

vídávala jsem děvčátko,
co se každý večer topilo.
vždy byla vystrašená
a lapala po dechu.
vídávala jsem dítě,
co jen po lásce toužilo,
a přálo si konec,
při každém nádechu.

nádech, výdech.

vídala jsem ji při úsvitu,
jak kouká do vody s nadějí.
a ruce že má plné spěchu
a bolestí,
odešla vstříce peřejím.
večer vrací se a voda utichlá,
její kroky klepou na dveře,
křičí dál neslyšně do ticha,
a skočí do vody s vědomím,
že pod rouškou krve
jí srdce utichá.

výdech.

vídávala jsem děvčátko,
co svázaly vrby a lekníny,
a co před zvukem deště,
skákalo do srdce mělčiny.
Vídávala jsem děvčátko,
co bálo se světla nad tělem,
co tvořilo s listím dohody,
a proto když nakonec všechno ztichlo,
skočila hledat klid do vody.