Leží sama na rozkvetlé louce
rty klidné jako vodní hladina
v prázdných očích odráží se slunce
Je tak mladá a zcela nevinná
na bílých tvářích usychají slzy
něžná hruď s odhalenými prsy
Bez ducha a kousíčku lásky
leží tu mladá a něžná krása
nebylo pro ni žádné spásy
Co se stalo, proč tu spí
nešťastná láska, smutek
nikdo z nás se nic nedoví
Jak strašný je ten obraz melancholie
z kostelní věže smutně bije zvon
její tělo tiše spí, byla čistá jako lilie
Proč navždy opustila tento svět
v jakém utrpení topila se
nikdy už nenalezne cestu zpět
Němé tělo pod chladnou zem putuje
duše smutně v nocích bloudí
kdo za ni svědomí zpytuje?
Proto jsou básně, aby nebyl tak smutný konec. Vypsat se a žít je terapie duše.
19.12.2023 14:27:25 | mkinka