Rusalka

U tůňky v divokém lese
Přízrak tančí po hladině
Lístky z vrby v dlani snese
Vstříc zčernalé hlubině

Zmlklým lesem zpěv se nese
Touha plane, však srdce mrzne v závěji
Hlas se v mírném altu třese
Větve úzkostlivě se zachvějí

Podvedená celým světem
Láskou a něhou zrazená
Kletby a hněv sdílí s větrem
Dívka milým zavražděná

Skrze keře mladík rve se
Kouzlem písně omámený
Chtíči rozum podvolí se
Zaslepený, zakopává o kameny

Cesta, z které v lese sešel
Dávno už nic neznamená
Podél luk se plazí jetel
Větve chytají ho za ramena

U tůně dívka bledá ztrápená
Roztřese chlapci kolena
Hluboká voda, jak led studená
V níž byla jejich láska stvrzena

Toužíc po něze, po blízkosti
Přízraku na pospas se vydává
Ten pomalu pohlcuje mu vnitřnosti
S naivní duší si mstivě pohrává

Oddaně se tělo živlu poddává
Polibkem ukradne poslední dech
Rusalka, co tak lásku postrádá
Květ leknínu, poslední vzdech,


Slzy smísí se s vodou v tůni
V odrazu hladiny spatříš obraz stvůry
Dívky, co vdechuje leknínu vůni
Jak pláče nad osudem, mimo její vůli