Strašák Tom a srna Bezjména

 

 

Tom je strašák z pole zelí,

co zelí nemá rád.

 

Taky nerad v poli stojí,

nerad mydlí vrabce holí,

nerad z drátu rukou svojí

nutí zvěř se bát…

 

Tom chce běhat po okolí,

lásku dávat, brát.

 

***

 

Bezjména je mladá srna,

co chtěla by si hrát.

 

Polem, lesem běhá sama,

tam se cítí líp než doma,

stádo na čas opustila,

není o co stát…

 

Bezjména chce najít druha,

lásku dávat, brát.

 

***

 

Jednoho dne, z kraje zimy,

Tom se srny lek.

 

Těžko hledat z čí to viny,

nepozornost hrála roli,

náhlý poryv větru v poli

proťal srny hřbet

 

drátem strašákovy ruky...

uvízl v něm hned.

 

***

 

Tom se, byť sám překvapený,

do pohybu dal.

 

Běží polem bez zábrany,

míjí les a míjí sady

vítr vzal mu klobouk z hlavy,

Tom však běží dál…

 

užívá si té svobody

které se dočkal.

 

***

 

Bezjména se v agonii

řítí stále vpřed.

 

Bolest hřbetu nepomíjí,

bezmocně na lesy kvílí,

v boku se jí cosi svíjí

ztěžuje jí běh…

 

Strašák Tom ji neopustí

užívá si svět.

 

***

 

Na poli sníh napadaný

zdobí rudý šrám.

 

Lemují jej stopy srny,

míjí les a míjí sady,

ztrácí se u břehu vody

a zdá se jako klam...

 

že Tom a srna jedno byli

než zmizeli tatam.