Prosím

Sedím sama v prázdném pokoji,
temnota mě dostává a nevím jak se jí ubránit.
Možná, jen možná, že kdyby, jsi tu byl teď vedle mě,
tak by se mi noc proměnila v zářivý den
a všechny chmury a strachy by odešly.

Nevím jak dál,
se svým životem naložit mám.
Skončit jej? Ne!.. to by zlo vyhrálo!
Žít dál? Ale to bolí...
Tak stále jen přežívám a vzpomínám,
na časy štěstí, beze smutku.
A doufám, v to, že se navrátíš zpět.

Vzpomínám i ty vzpomínáš?
Nebo se jen někde opíjíš?

Nebudu truchlit, nebudu se ani smát,
ale pokud tě někdy potkám
nic na mě nepoznáš.
Budu v klidu a beze slova odejdu,
sbohem ti říkám znova.
Už nechci slyšet tvoje slova.