Ztracený
Ztracený
Anotace: Nebyla to noc jako každá jiná, Protože kdyby byla, byla by chladná však vlídná.
Nebyla to noc jako každá jiná,
Protože kdyby byla, byla by chladná však vlídná.
Tahle byla tichá, jakoby cikády nechtěly zpívat,
Snad ani měsíc nevyšel, bál se snad na zem dívat?
Zpoza mraků ostýchavě plál,
Člověk by ani nepoznal že svítí,
Pouze pár míst, některé blíž a některé dál,
Vypadala protkaná jeho stříbřitou nití.
Jedním z nich byl i břeh skryt zpola stromy,
Pod mocným dubem, jež k hladině klesal,
Svým listovím nad břehem vystavěl dómy,
Krásnější než kterákoli'
Katedrála či korunní sál.
Ten břeh protínala říčka,
Lesklá jak dýka z nejjemnější oceli,
Vždy čistá a chladná co srdce ženy,
Díky níž muži hlavu kdys' ztráceli.
Stejně jako ta žena však nyní sama prchá krajinou,
také srdce totiž odmítá všechny a ti jdou pak za jinou.
Dnes ovšem nebyla tou zářivou ozdobou
Co v dekoltu obzoru tak svůdně se vypíná,
Co křižuje stezky a žebrákům dává žít..
Něco je špatně- s vodou se prolíná,
Krev jež na rudo barví měsíční svit.
Stín se schovává za tichou osobou,
Jez k říčce malé asi nepřišla pít.
Nehybný muž tam na břehu leží,
u pasu meč a oblečen v brnění,
pohledem prázdným a slzami v očích,
Patrajíc navždy po horských úbočích,
Kde čeká kůň jeho starý a znavený.
Kdo to byl, jen bůh to ví,
Zda nesl poselství už nám nepoví,
Tichostí oděn svá tajemstvi střeží,
bezpečí jim zajistila smrtelná zranění.
Možná byl rytířem, který jel do války,
Sebou si vezl panniny korálky,
nevšiml si, ze vzal jí i srdce.
Možná se odebral v nepoznané dálky,
A v záchvatu zlostných slov od morálky,
Vydal se zpět s tím pokladem v ruce.
Možná se dostal skoro až k cíli,
A zde se zastavil jen na krátkou chvíli,
Netušil že jeho rysy smrti se zalíbily,
Snad jen s tou dívkou být si přál...
Před šípy ho stromy neukryly...
Padl ten rytíř, už nemohl dál.
Stín se schovává za tichou osobou,
Jež k říčce malé asi nepřišla pít.
Tvář jeho leskne se měsíční bělobou,
Navždy ho uspal ten měsíční svit.
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
