Valčík

Už se Ti nedovolám,
už nevím kde Tě hledat.
Teď mi zbyly oči pro pláč,
naštěstí už vyschli časem.

Zasloužil sis asi lepší vysvětlení,
zpřetrhal jsi všechna spojení.
Ale já to tak nechtěla,
i když to tak možná nevypadalo.

Už jsem nemohla jinak,
trhal jsi mě na kusy,
tak důkladně že mezi nimi,
jsi stále Ty.

Ať dělám cokoliv,
stálé Tě mám s sobě,
stále hledám,
že jsi mě taky miloval.

Ale já vím je to hloupost,
ta bunda už nebude mít
správnou osobnost,
Ale jestli jsi o mě stál?

Kurva proč proč ses tak choval?
Stále se chvěju když
myslím na Tebe,
jako tenkrát když jsi mě rozkládal.

Možná jsem měla vydržet,
alespoň do léta,
ale já už byla rozemletá.
Proč jsi mi nedal prostor.

Nebo druhou šanci,
když už jsem se zas trochu,
poskládala do kupy.
Když už jsem si uvědomila,
že nevím, kdo jsi.

Ano věříš v sebe či lidi,
ale ne dost abys viděl,
jak moc jsi mi chyběl.
Už jsou cesty zavřený.

A mě zbylo srdce víc
a víc studený,
všechno táhne hlava,
která byla vždy chorá.

Je mi líto, že to tak dopadlo,
jen jsem netušila,
jak jsem Ti jedno,
a stále naivně paradoxně doufám,

že to byla Tvoje bolest, co cesty ke mně zavřela.
Takový divný pocit, že jsi mi chtěl pomoci,
Tvoje slova však ničili,
A nikdy nezapomenu na Tvůj úsměv na tváři.

Jen kdyby alespoň oči zmizeli,
z mojí hlavy,
tak strašně jsem jim věřila,
i když ústa víc než ranila.