I,

Nechal mě čekat,

osamělou,

chtěla jsem pryč,

stát se zase svobodnou.

Chtěla jsem projít dveřmi-

"No tak! Se otevři."

Byla jsem zamčená,

měla jsem dál čekat,

ale tak sama a osamělá,

chtěla jsem pryč utíkat.

Tu náhle-

vzpomínka na to,

co v mysli ulehlo mi dříve,

že stačí sedět,

parapetu na klíně.

Jako kočka,

ladně a měkkce,

nohy dopadly mi do trávy,

ach, tak měkkce.

Procházela jsem městem,

tajemným a malým,

neznámým světem.

Okolo stromy rozkvetlých magnolií,

květy ozářeny slunečním světlem,

vlasy hrály si s větrem.

Vánek hladil mě,

voněl létem.

Ta svoboda krásná,

kroků mých kráčení,

snad bude noc jasná,

plná hvězd prozření.

Myslela jsem na srdce,

na svou lásku,

proč je tak křehká,

proč visí na vlásku.

Pár lidí,

neznámých i známých,

dotkli se mého srdce,

slíbili lásku,

já vzala si ji a zadusila prudce.