♥~Černobíle...

~~~~~~~~~~

Život ten někdy vypadá
jako černobílý film
snad ze století jedna…dva
nebo jako ten starý jilm
co kolem cesty tu stává,
pod ním se jednou posadí
ten unavený poutník
vadí mu,ne,už nevadí
zapálit si poslední doutník
pak do jilmu vyfoukne dým
skoro jak parní vlak
a slyší,ách,já se zadusím
kdo to byl.Snad pták?

Pak ticho je jak v kostele
než začínají varhany hrát
tam si jen chudá myš prý ustele
a pořád bude mít hlad
no co chtít po kostelní myši
kde má kostelník spíž
to přece hladová myš tuší
copak ty toho kocoura neslyšíš?
A zatím ke kostelu došel
ten unavený poutník
kostelníka hned našel
a povídá,já jsem varhaník.
Jsem chudý a hladový jako ta myš.
Vyslyšíš mě,nevyslyšíš?

A na tom stromě sedí kluk
má černé vlasy,na tváři má šmouhu
poutníkovi to vůbec není fuk
jenom mu povídá,pomoct ti mohu?
Kluk z toho stromu seskočil
celý se ale zimou třese
poutník mu svůj kabát nasadil
a jako pán se ten kluk nese,
kostelník všechno vidí ode dveří
a oba dva potom k sobě zavolal
třeba tomu ani on nevěří
že chudý chudému kabát daroval.
A teď sám se zimou třese.

Čas běží dál jako černobílý film
poutník tam na varhany hrál
ten kluk si šmouhu dávno smyl
a píšťaly od prachu utíral
ty kostelní myši stále hlad mají
a když ten kocour tvrdě spí
ve spíži kus sýra a špek ochutnají.
A to se v černobílém filmu smí.

„klapka…cvak“
tak mazej,nemám hlad...

~~~~~~~~~