V parku

Anotace: „Nejprve jsem zakopl, a možná tím rozesmál, ale v té chvíli jsem ji nevnímal.“

V parku tichém,sám jsem seděl, kde svět se smál a bloudil,lidé šli kolem, v očích světla mdlá,a holka malá, blonďatá, tam plakala.

Hořící prskavky v ruce měla ,její slzy však plameny v tichu zhasla,hudba v uších, v srdci žal,její nářek však mojí hudbu překonal.

Vínem zlatým svůj smutek tlumila,v každém doušku bolest ztrácela,ale i v lahvi té hluboké tmě,zůstal v ní stín, který ji nepustil ven.

V tom večeru temném, kde všechno spí,ta holka pláčem zhasla světla svá,a já tam seděl, ticho ztracený,s její bolestí splynul jsem v ten okamžik.