Výtah

... mezi desátým a jedenáctým patrem...

pod vlivem neznámých dosud sil,
snad kletbou že do prstu se kdosi pích
jak zažertuje možná primátor,
kol zchladly kabely a dráty
a tma zrychlila krok,
v pláč změnil se dětský smích
a den se náhle s nocí slil,
bez hnutí vlaky na podzemní trati
a barman nedovařil grog
Pak znalci vedou o příčině spor,
však jisté je, že výtah se zastavil

Náhlé ticho - to prý léčí,
směšný slogan v trapné řeči,
signál v nouzi, Bohu chválu
mám drahý mobil - bez signálu
Šest je nás zde v temné kobce,
šest v jeskyni krápníků,
jak vmrazeni do ledovce
bez vzduchu, bez úniku
Jen šest, zde však je to dav
kde každého dotýká se každý
a klaustrofobii začne vzbuzovat
pocit, že tak bude navždy

Jedna žena a mužů pět
Tu ženu možná dobře znám
ač do tváře jí nevidět,
či z básní je to pouze klam
co přeludem je jisté ženy
jíž mé city byly otevřeny
a moje slova tak důvěrně smělá
ji málem připravila o manžela ?

Jak sprejem negace v ochromení
strne to město celé hodiny,
ty mnohým věčností se budou zdát
Ve výtahu kobce zapomnění
já jediný nemyslím na návrat,
zde šťasten jsem - já jediný