Básník pod lípou

V kožené bundě, vedle aut, s notbůkem,
sedí tlusťoch s děsivým rilůkem.
Sedí na lavičce, páč jinam se nevejde,
že lípa nad ním stojí, na tom mu nesejde.
Myslí jen na jedno, na to že chce psát,
kouká na Vyšehrad, za každou inšpiraci je rád.
Klepe to do nůtu a na slunce čumí,
čeká až zapadne, ale vono se tlumí.
Mezi věže nespadne a jemu je zima,
tak čekat nechce a chybí mu klima.
Auta tu hučej, ale to je mu jedno,
asi je línej a nechce vyšlápnout lejno.
Všude kolem válej se nedopalky,
plechovky a z cihel špalky.
A on přesto romanticky myslí,
i když už je dnes tak trochu kyslý.
A tak sedí a vypadá jak debil u telky,
a on přitom potichu dobíjí baterky.